Žádné fakenews ani faktoidy dnes zaplaťpánbůh (pardi) nejsou. Strašně se mi ulevilo, když vláda konečně zakázala ty škodlivé weby a stránky. Myslím ale a dělá mi starosti, že nešla dál. Mohla skoncovat třeba i s idnes, neboť ten server vlastní ten, jehož jméno není dobré vyslovovat (vlastní ho sám Voldemortův syn). Má hlavní úlevná myšlenka však je, že teď již žádné fakenews nejsou. Konečně se mi dobře žije a dýchá. Nyní jsou zprávy a informace objektivní. Chodil jsem kdysi na nepovinný předmět (jako správný šprt) na gymnáziu, jmenovalo se to teorie jazyka nebo tak nějak a paní profesorka jednou objasňovala (rok 2005), že žurnalistika hledá objektivní fakta, nikdy fakta nezkresluje emocemi a nepředkládá je současně s názorem novináře, měl jsem paní Hrdinovou moc rád, byla skvělá učitelka, mimochodem uměla staročesky i latinsky. No a nyní, v dnešní velkolepé a pohnuté době, orel již nemusí sklánět hlavu. Zakázat třeba ten proradný web blízkého spolupracovníka Klause? No problemo, těch fakenews, co tam bylo, hanba. Ta událost mě natolik inspirovala, že jsem včera donutil mého kamaráda, aby se začal kát, neboť Hájkovy názory četl – neučinil tak, avšak nebyl jsem nakonec sám a tedy alespoň praktikoval pokání veřejnou omluvou – pochopitelně velice upřímnou a od srdce (když chceme vyhrát, musíme do toho vždy dát srdce). Jsem rád, že ho tato omluva vůbec psychicky nepoznamenala, jeho psychika vše ustála, chodí za skvělou psycholožkou. Potlesk na sociálních sítích, který sklidil ho navíc přiměl změnit úhel pohledu na názorovou dichotomii současného politického paradigmatu a začal sbírat mnoho lajků. Jsem na něj velmi pyšný, je z něj teď skutečný a neohrožený bojovník za správnou věc. Jak však bylo řečeno, to největší dobro je můj pocit úlevy, protože již nejsem konfrontován svinstvem z nejrůznějších podvratných webů. Byl jsem totiž tak slabý a tupý, že jsem vždy uvěřil všemu, co se na nich psalo. Já neuvažuji vlastní hlavou, a právě proto jsem šťasten, že za mě rozhoduje někdo moudřejší a jistě sečtělejší, co mám číst a s jakými informacemi pracovat. Jsem tedy šťastný a je mi moc dobře, jen a nevím proč, mám jakýsi divný pocit, někde u srdce, ale to nic nebude, zajdu s tím k doktorovi a on mi třeba dá nějaký prášek.
Pozn. – pardi je v překladu francouzské zvolání ve smyslu přísahám bůh
