Na sociologii je v současné době mnohdy nahlíženo jako na vědu, která se zabývá průzkumem politických preferencí mezi lidmi, marketingovými možnostmi prodeje nových výrobků, a nebo se o ní neví ani tahle její součást, která ji v očích veřejnosti shazuje a degraduje. A sociologie je při tom překrásná věda, která má již od doby svého vzniku v první polovině devatenáctého století, potenciál klást skutečně zajímavé otázky o vztazích mezi lidmi, lidskými společnostmi a to s přesahy do všech vznešených oborů přes ekonomii, psychologii, antropologii až třeba po matematickou statistiku.
Velmi mne mrzí, že sociolog dneška je nahlížen jako nějaký pán z televizní obrazovky, který moderátorovi veřejnoprávní televize odpovídá na triviální otázky typu: „Je pravda, že v kraji s vyšší mírou nezaměstnanosti volí méně pravici?“ Odpověď je pak stejně nezajímavá jako otázka, protože k ní nepotřebujeme sociologický výklad a sociolog je zde použit prostě jen proto, aby zpravodajství mělo úroveň a nikdo si nemohl stěžovat na neodbornost daného pořadu.
Sociologie je však ve skutečnosti mnohem barvitější věda a je snadné se do ní zamilovat, protože se zabývá mnohem poutavějšími myšlenkami, než těmi, na které se ptá politické zpravodajství. Tak například je zde teze o míře svobody člověka a společnosti. Je mnoho lidí, kteří nad pojmem společnost přemýšlí jen velmi málo a může to být velká škoda, protože pak tento pojem bývá redukován jen na při mezi jakousi imaginární kavárnou (kterou zatím nikdo neviděl, ale všichni o ní mluví a prý sídlí kdesi v našem hlavním městě) a hradem, ve kterém kdysi dávno sídlil král, ale teď tam již není (také). A při tom je otázka společnosti, podle mého názoru mnohem naléhavější, protože se na rozdíl od výše popsaného sporu, dotýká skutečného života každého, kdo v ní žije.
Společnost je mnohem mocnější, než by se mohlo zdát. Má moc nad jmény dětí, výběrem školy, povolání, koupí nemovitosti, ale i nad tím, kdy a jaké si koupíme boty. Společnost ve skutečnosti ovládá téměř každý aspekt lidského života a zvládá to tak bravurně, že o tom většina ovládaných neví. Dejme tomu takový výběr vysoké školy. Opravdu každý student, který se v dnešní době hlásí na vysokou školu, ji skutečně chce studovat? Samozřejmě, že v mnohých případech ne. Jde tam například kvůli společenskému tlaku jeho rodiny, nebo má obavy, že mu bude zastropován přístup ke společenské prestiži, když na školu nepůjde a při tom by byl velmi šťastný třeba jako truhlář, miluje od mala práci se dřevem a psaní esejí je pro něj noční můra. Byl by tedy mnohem štastnější kdyby tam nešel a dokonce pro společnost užitečnější, protože naštvaných lidí, kteří nedělají, co je baví, máme už dost, nepotřebujeme další. Může se však také jednat o obor, který by studenta nebo studentku absolutně nebavil, nicméně si jej zvolí a stráví pět let života studiem něčeho, co ho/ji netěší a to jen proto, že je společensky nepřijatelné, aby studoval například pedagogiku, protože lidé, kteří pedagogickou fakultu studují, mohou být v sociální skupině, kam patří, ostrakizováni jako Ti, kteří se nedostali jinam.
A co třeba takový výběr partnera dívkou? Dívka se domnívá, že si sama a samozřejmě zcela svobodně vybrala toho pravého, ale sociologie k tomu může položit mnoho otázek. Například se může zeptat, proč je její protějšek běloch nebo proč je to zrovna asiat. Někdo by mohl říct, že to byla prostě láska a náhoda, ale nemusí to tak být. Možná, že slečna se právě vyskytuje v sociálním prostředí baru s názvem bar U Zeleného oka a v tomto baru se schází převážně společnost složená z lidí, kteří věří, že jediné správné je pít pivo se zelenou, fandit minigolfu a mít přesvědčení, že cizinci nejsou dobří manželé. Dívka pak může být společenským tlakem vedena k vyhýbání se navázání intimního vztahu s cizinci, nicméně nemusí vůbec nic tušit a to ani do jejího ano, které dá Karlovi z České Třebové. Krásný Pierre z Provence, který by jí na rukou nosil, pak nemusí mít šanci, tedy pokud dívka nepodlehne jinému společenskému tlaku, který může přijít z rodiny, a který ji naopak bude tlačit do sňatku s Pierrem, protože jim to oběma tolik sluší, ale také proto, že jeho příjmení je Renault.
Pro člověka často neviditelné tlaky společnosti, ve které žije, ovlivňují také jeho názory a to dokonce i ty, o kterých si myslí, že jsou jeho. To může být například názor na jedení nebo nejedení masa. Mohlo se stát, že někdo se v patnácti rozhodl nejíst maso, ale prakticky celá společnost ho rázem začala přesvědčovat, jak to není zdravé. Nikdo z oněch najednou horlivých masožravců není lékař a všichni budou nejspíš pouze opakovat fráze, které byly řečeny jim. Světová zdravotnická organizace vydá tlustou brožuru o tom, že na takovém životním stylu podle výzkumů není nic závadného a přesto lidé, kterým mohlo například maso přestat chutnat, ho budou jíst dále a to prostě proto, že společenský tlak, který je na ně vyvinut, je silnější, než jejich nechuť k masu a tedy i jejich svobodná vůle. To by však samo o sobě nemuselo být až tak zajímavé jako to, že zde existuje podobný princip, který se týká politických názorů, názorů na gaye a jiných postojů, které lidé budou do krve hájit a to i přesto, že ve skutečnosti nejsou jejich osobními názory a jsou jen výsledkem přijetí názoru té, či oné sociální komunity, výměnou za to, že je jejich sociální prostředí bude i nadále přijímat a nevyloučí je jako blázny nebo je například nepodrobí posměchu jako jiné možnosti psychologické agrese mající za cíl uniformovat všechny členy. Snad by taková snaha ani v některých případech nemusela být jen škodlivá, i když o tom pochybuji. Nicméně pokud člověk o společnosti přemýšlí, může podobným událostem být svědkem a snad tak může sám být mnohem svobodnější. Nebo možná lépe řečeno, uvědomováním si těchto procesů, být méně nesvobodný.
Sociologie si podobných otázek, jako je ta o skutečné svobodě člověka ve společnosti, klade mnohem více a možná nejkrásnější věc na ní samotné pak je, že nesoudí odpovědi, na které o společnosti přichází. Sama se snaží učit každého, aby odpovědi s odstupem pozoroval. A o to jsou její odpovědi hodnotnější, protože jsou méně náchylné podléhat aktuální ideologii a směřují spíše k pochopení, než k ukotvení v nějakém myšlenkovém proudu. Každý její milovník tak svým způsobem díky této disciplíně vytváří zcela vlastní myšlenkový proud a to v kombinaci s odpověďmi, na které přichází, podle mého vede k silnějším jednotlivcům s vlastním postojem.
Pokud je tedy filosofie královnou věd a fyzika s chemií dnes její potomci, dovolím si říct, že pro člověka, který žije ve společnosti, a ne někde sám v lese, je sociologie minimálně její sestra, která sice v současné době není na vdávání, protože není prvorozená, stále však patří ke dvoru a je na ni spolehnutí.
