Existuje konzervativní teze, že feminismus v dnešní době konce desátých let již zvítězil a že dobyl všechny kóty, o kterých se mohl domnívat, že je dobýt chce a potřebuje. Dovolím si zde, opřen o mírně sociologické úvahy, o této tezi zapochybovat a s otevřenou myslí se práv žen ve společnosti zastat. A začnu příkladem.
Moje přítelkyně totiž položila otázku, která se právě společenských práv žen a jejich celkovému postavení ve společnosti dotýká. Otázka zněla, je-li normální, že musí již na první schůzce s mužem dojít k sexu. Položila ji proto, že se jí tato praxe nelíbí, ale že je bohužel tak běžná, že dokonce začalo docházet nejen k tlaku ze strany mužů k tomuto chování, ale i tlaku ze strany ostatních žen. Pipin, které ji, když téma nadhodila v práci, ještě přesvědčovaly o tom, ať spí s každým na prvním rande, protože ony to tak dělají a když ona ne, je nějaká divná.
Fenoménu sexu na prvním rande jsem si povšimnul asi před deseti lety v mém okolí a tehdy jsem ho považoval za v podstatě nezajímavou věc a to i přesto, že abych já na gymnáziu získal holku, musel jsem se jí nějakou dobu dvořit a nebylo výjimkou, že k sexu docházelo třeba po roce vztahu nebo chození. Společnost se prostě vyvíjí, no a co. A asi by mě téma nijak nezaujalo ani teď, nebýt emocionálních výpovědí žen z mého okolí, hledajících muže pro život. Z pohledu žen, kterým tato nová situace nevyhovuje, téma může skrývat nerovnost v postavení žen a mužů, protože to jsou ony, které jsou do této situace často tlačeny, kdežto mužům situace a dnes snad už i nová společenská norma vyhovuje.
Na jedné straně se ve společnosti mluví o tématech jako je spravedlivé rozdělení rolí ženy a muže v domácnosti, které je doprovázeno tématem otcovské dovolené a třeba kampaní Me too a jakoby opticky to vypadá, že práva žen na tom jsou pořád lépe. Na straně druhé pak v témže období zdánlivých vítězství ženské rovnoprávnosti se vytvoří zcela nová společenská norma, která ženám diktuje vyspat se s kdejakým individuem na prvním rande, jinak ji hrozí společenská nálepka frigidity a to nejen od mužské části společnosti.
Pokud bych byl troufalý, napadlo by mě snad, že se čeští muži feminismu postavili mnohem rafinovaněji, než se obecně může zdát. Ustoupili v určitých otázkách jako je zmíněná péče o dítě nebo domácnost (v některých případech ovšem jen opticky, aby na facebooku vypadali moderně). Pokud bych ale navázal na válečnou terminologii z úvodu, dobili muži úplně jinou kótu, kótu sexu po první schůzce a dokázali to ze sociologického pohledu mnohem lépe, protože samotné ženy již společenský tlak na tuto normu vyvíjejí.
Až tedy budeme zase jednou chtít kritizovat ženu, která je single, žije sama a budeme mít pocit, že bychom jí měli říct, že je to špatně. Tu proto, že kvůli ní vymřeme, tu proto, že podle všech psychologických studií to není ani zdravé, stálo by za to zauvažovat, že vystřelení obligátní otázky: „ Tak co, už někoho máš?“ nemusí být až tak bohorovné, jak si myslíme.
