Muže z nás nedělají výhry ani snadnost, bohužel. Bohužel proto, že pokud by to byly výhry, či jednoduchost, bylo by to skutečně nenáročné.
Jenže tak to není, často to chce pár odmítnutí, proher, obtížných situací, možná i zlomených srdcí, které nás donutí hledat a nacházet vnitřní sílu, odvahu a očišťovat to v nás, co je třeba. Proměňovat bláto ve svaly tam, kde svaly chybí.
Když jsem tuto moji filosofii sděloval příteli, místo, abych ho počastoval politováním (a upřímně se snažil, aby mé věty nebyly blahosklonně vyřčeny), řekl, že je to těžké a já na to s typickým pousmáním odvětil.
To, ale není všechno, co takhle být za obtížné situace vděčný a povýšit tuto úvahu na úroveň radosti, nikoli sebelítosti. Co se strašlivými situacemi nechat vést a místo netečnosti, začít naopak vždy o to víc pracovat a to ještě s úsměvem? Je to pak jako postavit se tomu nejhoršímu nepříteli tváří v tvář. Z takového „postavení se“ může se zrodit opravdová odvaha, nikoli falešná jako fotka na facebookové stěně, ale skutečná.
Muže z nás nedělají výhry ani snadnost, bohudík.
(Tento článek je věnován mému kamarádovi s nadějí, že se na mě nepřestane obracet o radu)
