A to z mnoha důvodů. Prvně třeba proto, že se je hodní kluci většinou bojí oslovit, protože si na ně nevěří. Muži, kteří na překrásnou dívku dostatek sebevědomí mají, jsou pak většinou za hranou sebevědomí zdravého a to z nich už dělá spíš blbce. Dál to je například proto, že se u nich často očekává nízká inteligence, ale to je jen další omyl. Tvar lícních kostí nebo dokonalá pleť s genialitou přece nemá co dělat (pokud vím, Einstein měl taky hezké lícní kosti). Za další je to třeba fakt, že když jsou na vysoké kariérní pozici v práci, často jsou podezřívány, že místo mají přes postel, obtížněji si tedy vydobývají respekt. Pak je tu psychologický aspekt, vždyť krása je velmi složitý dar. Je to něco, co si člověk nevydobyl pílí a pracovitostí a klade tedy veliké nároky na pokoru a na zachování si zdravého smýšlení o sobě samém. Pak jsou tu třeba podivné kecy od všemožných mužů s nízkou sociální inteligencí, kteří sice nemají odvahu oslovit krásku a pozvat ji na rande, ale pokřikovat nebo unyle zírat, to ano. A co třeba pak to očekávání a nejrůznější předsudky okolí, například, že ona je hezká, ona to bude mít snadný. Ještě by se několik věcí našlo, třeba pomluvy závistivých kamarádek, které jsou sice z antropologického hlediska pochopitelné, avšak to jim neubírá na zákeřnosti.
No prostě, hezký holky to nemaj lehký.
Tento článek je s pousmáním věnován mému kolegovi Jiřímu J.
