Fenomén Me too je podle mě zajímavý z mnoha hledisek a pro mnoho lidí a myslím, že je to proto, že se nejen dotýká sexuality lidí, ale navíc s nádechem dívání se do sexuality a intimity jiných, což je ještě o něco zajímavější. Tento fenomén tak tedy může pro mnohé být pomyslnou klíčovou dírkou, kterou druzí mohou pozorovat nejen sexualitu, ale i sexuální zranění druhých. To vše celé věci dodává na pikantnosti a zájmu.
Toto celospolečenské téma pokládá mnoho různých otázek, avšak jedna jakoby vybočovala. Jedna jakoby se kladla více v Česku, než kdekoli jinde. Jedna jako by byla snad i nefér vůči tisícům ukřivděných obětí, ale zároveň má snad i určitou přitažlivost. Její formulace by mohla znít asi tímto způsobem: „Je Me Too opravdu celospolečenský problém, který se týká mnoha lidí, nebo je to jen nafouknutá bublina, které vdechli život „poblblí“ Američané, protože už roupama nevěděli co dělat?
Pokusím se na ni odpovědět použitím sociologie vědění. Tento „podobor“ se totiž mimo jiné zabývá právě interpretací a předáváním myšlenek mezi lidmi a může tak být ve správné konstelaci velmi nápomocný. V první řadě si tedy vezměme jako příklad mého přítele, který kampaní Me Too pohrdá. Viděl například známého fotografa, který byl obviněn ze sexuálního obtěžování a pozoroval, jak toto obvinění postupně zmíněnému fotografovi krok za krokem ničilo kariéru. Možná, že měl rád i jeho fotografie a byl mu sympatický. Také mohl vidět, že čím více se daný fotograf snažil obhajovat, tím se jen stával více nedůvěryhodným v očích veřejnosti, protože jeho argumentace nebyla podložená a na svoji obhajobu používal pouze klišé, jako že si danou dívku ani nepamatuje, nebo že se urazila, protože už ji jako modelku přestal chtít. Navíc si můj přítel ze svého minulého vztahu pamatuje, jak byla jeho žena panovačná, jak vše muselo být pouze podle ní a sex měli jednou za čtrnáct dní a to jen když ji náhodou nebolela hlava. Na závěr pak dodejme, že u nich v práci je vedoucí žena, manažerka, která je na muže ostřejší, než by byl kdejaký muž. Tuto subjektivní realitu, jak by ji sociologie vědění nazvala, by vzal a přes svůj vlastní osobní filtr individuální reality by ji přirozeně použil při utváření názoru na oblíbeného fotografa a jeho problém. Přidejme si pak ještě vliv jeho výchovy a mužských vzorů při dospívání, které byly dodávány drsňáky z Hollywoodské produkce typu Jamese Bonda nebo oblíbeného Bodyho a Doyla z CIP5. Výsledek? Kdo by mohl říci slovo proti tomu, že můj přítel si na Me Too utvoří názor, že je to jen nafouknutá bublina? Kdo by mu mohl vymluvit, že je to jen způsob, jak lidé, kteří nemají něco užitečného na práci, zabíjí čas? Vždyť přesto, že Body a Doyle měli v každém díle Profesionálů jinou dívku a používali jazyk, který by dnes mohl být považován za sexistický, všem těm ženám se jejich chování líbilo a nebyl jediný díl, ve kterém by některá něco namítala.
Na straně druhé si však vezměme moji přítelkyni. Už od dorosteneckého věku jí vyrostla ňadra a od té chvíle jako by se její život začal točit jen kolem jejího poprsí a kolem pohledů mužů, kteří se v první chvíli, ve které kdekoli vešla do místnosti, dívali jen do jejího výstřihu a v tom horším případě k tomu vyluzovali různé zvuky, počínaje pískáním a konče citislovcem „rrrraau“, který tak přiléhavě připisovala těm největším idiotům na ulici. Když jí bylo náct, její oplzlý strýc vtipkoval o jejím těle a dokonce někdy pronesl větu typu: „škoda, že jsme příbuzní“. Vrcholem pak bylo, že na vysoké škole se mezi profesory našel jeden odporný, sociálně zaostalý neomalenec, který jí příležitostně dělal návrhy a když si stěžovala, vyhrožoval, že on je známý profesor, který má konexe a že když něco řekne, postará se o její společenský pád. Moje přítelkyně pak najednou v médiích zaznamená kampaň Me Too a mimo jiné se dozví příběh o tom, jak jakýsi známý fotograf žijící v New Yorku, obtěžoval mladou, krásnou modelku a dělal jí nepřístojné návrhy. Sociologie vědění nám řekne, že i v tomto případě pak moje kamarádka uvidí totožný příběh, nicméně ho zhodnotí z naprosto jiného úhlu pohledu a dojde k závěru, jak je fenomén Me Too potřebný.
Dodejme nyní, že oba lidé jsou moji přátelé. Oba chodí poctivě do práce, platí daně, mají rádi děti, přičemž můj přítel se o ty svoje dobře stará. Oba mají rádi svoji zemi, vepřo, knedlo, zelo a hlavně nikomu nijak neškodí. Dokonce mají podobné zájmy, a kdyby přišlo na věc, stanou se z nich možná i dobří přátelé. A přesto, pokud bychom se jich na kampaň Me Too zeptali, oba jejich postoje budou naprosto odlišné. A co víc, budou svoje odlišné úhly pohledu hájit s nevídanou vehemencí a oba budou na sto procent přesvědčeni, že hájí pravdu a co je horší, oba pravdu skutečně hájit budou. Problém spočívá v tom, že pravdu tu svoji, subjektivní a individuální.
Ze sociologie vědění aplikované na tento příklad tedy nelze absolutně věřit tomu, že dnešní společnost je rozdělená. Prostě to není pravda. Neexistuje žádná dobrá a chytrá a lepší polovina společnosti a pak ta druhá, hloupá a zlá. To, co existuje, je jen individuální interpretace osobní reality. A tato realita je pak navíc z mnoha hledisek jen sociální konstrukt (odkazuji na můj blog Sociologie je krásná věda). Konstrukce, která je mixem tlaku společnosti a osobních preferencí. Myslím, že odpověď na moji otázku z úvodu by tedy mohla znít Ano, Me Too je prospěšné, protože může vést k zamyšlení se nad vlastním chápáním toho, co je správné a může vést k položení otázek, zda druhé soudím skutečně objektivně a do jaké míry mě manipulují moje vlastní předchozí zkušenosti.
A dobrá, pokud je to všechno pravda, znamená to, že lidé jsou v podstatě dobří a mnohdy bojují za to, čemu věří, že je správné a dobré a to i když při tom druhé uráží. Netvrdím, že všichni, nicméně velká část zcela jistě ano. Myslím, že podobná úvaha pak vede i k odpovědi na otázku jak se chovat k ženě a co nám Me Too vlastně může dát. Myslím, že stačí začít klást otázku, zda to, či ono chování vyhovuje nejen mému způsobu myšlení a mému vlastnímu pojetí reality a tedy co je hranice, ale zda vyhovuje i mému protějšku. Tím pak mohu získat část pohledu na realitu, kterou jsem před tím neviděl a tak Me Too využít k obohacení reality mojí vlastní.
