Varování: tento článek je (ne)vhodný pro generaci Z a pro ty, jenž se ztotožňují s jejími hodnotami smutku.
Z největší beznaděje nebo bolesti může vzniknout něco krásného. Například když je někdo nemocný a nevzdá se, bojuje za svoje uzdravení všemi možnými prostředky jemu známými a možná, že k tomu ho opustí žena nebo muž. To je ale parádní situace. Kdo takovou situaci zvládne a nebude se litovat, může z ní vyjít natolik posílen a prost strachu, že může žít beze strachu a silný do konce života. Vždyť přece v takové situaci lze nacházet odvahu, kterou by člověk jinak těžko našel, třeba před supermarketem, stojíc před volbou, jestli košili modrou, či bílou. Možná, že taková situace skýtá možnost zesílit, tak jako sílí námahou svaly. Je to přece jen úhel pohledu, myslet na život nebo umírání. Myslet na naději nebo být skeptik. Ó, jak snadné je se litovat nebo být skeptický v obtížných situacích, jak snadné je poddat se smutku a pak jím sobecky donekonečna obtěžovat okolí. A co když bolest, prohra a všemožné nevýhody jsou vlastně super? Co když je jen sociální konstrukt vnímat je negativně. Vždyť v sobě mají právě ty největší příležitosti k osobnostnímu růstu a rozvoji. Možná růstu ze zhýčkanosti a z pohodlnosti, když dítě neuspěje u zkoušek na školu. Možná růstu z povrchnosti, když muže opustí 90,60,90 bloncka, když ho vyhodí z manažerské pozice a přijde o práci. Příležitost k zastavení a uvažování o smyslu bytí, když někdo blízký zemře. Ano, je to můj názor, ty „špatné věci“ a úhel pohledu, že jsou špatné je sociálním konstruktem reality, protože realita je tvořena našim úhlem pohledu. Často tedy jen opakujeme negativní postoje, jenž nám byly vnuceny společností. A jak je na druhou stranu osvobozující uvažovat o věcech jako o příležitostech a vidět je i tam, kde společnost diktuje, že nejsou? V takovém úhlu pohledu je obrovská svoboda a vlastně úleva a ten pocit úlevy sám o sobě něco značí. Říká, že tento postoj právě pocit úlevy nabízí.
