Reklama
 
Blog | Patrik Joura

Sebevražda Julie Antonie Minor

Claudius, císař římský. Scéna: před rokem 41 našeho letopočtu vládne po císaři Tiberiovi jeho faktický vrah a člen Julsko-Claudijské dynastie, Caligula.

Již konec vlády císaře Tiberia byl doprovázen korupcí na nejvyšších místech obludných rozměrů, koneckonců muselo nepřirozenou smrtí zemřít mnoho členů jeho vlastní rodiny, aby se tento despota dostal k moci. O tom však psát nechci. Chci psát o Antonii mladší, matce pozdějšího císaře Claudia, laskavého a dobrého císaře, jenž si vzala život jako poslední dobrá římanka, členka císařské rodiny, protože jí už nic jiného nezbylo. Její důvod byl prostý, nemohla se již dále dívat na osud krásného Říma. Velkolepé říše, která svou velikost založila na cti, odvaze a síle. Nyní se však říše svíjela v křeči morálního úpadku a dekadenci. Za císaře Caliguli se stalo mnoho hrozných věcí, vražd, incestů, krvesmilstev. Cynik by mohl říct, že Caligula prostě jen kráčel ve šlépějích svého učitele Tiberia. Jedna ctnostná římanka však stále žila, Antonie mladší, dcera samotného Marca Antonia. A ta si při pohledu na morální úpadek milované říše, ve kterém celý senát jako jeden zbabělý muž předstíral, že Caligula je Bůh a hrál s ním tuto odpornou hru, vzala život. Její čest jí tak velela. Jistě, ona sama to považovala za odvážný čin. Já však nikoli. A proč? Ano, tehdy skuteční muži opravdu nebyli k mání. Dokonce ani pozdější velký král Herodes byl jako ustrašený chlapec a nikdo se Caligulově šílenství neodvažoval postavit. Ale tato ctnostná žena místo, aby vystoupila před senátory a přednesla plamenný projev, kterým by je k mužnosti snad vyprovokovala, raději sáhla po vlastním životě.

A co když je v tom jistá paralela? Historie nám tedy ukazuje, že mlčení, i když je doprovázené sebevraždou z čestných důvodů je k ničemu. Co když právě ono mlčení, když se něco nelíbí, je ta největší zbabělost a není na něm nic čestného, i když to tak na první pohled vypadá. Hezky mírně a klidně a jakoby vyrovnaně. A co když opravdová odvaha a čest pravé Římanky by se skvěla v tom, když by se s riskováním vlastního života pokusila konat. Cokoli, ale konat.

Byla to hrozná doba a jsem velice rád, že nyní žádný morální úpadek není. Žádná dekadence nebo drzost lží nebo drzost lží ze strany moci není na obzoru, ba ani ta korupce.  Ale pokud by přece jen k něčemu podobnému jako k úpadku dobroty a souladu ve státě došlo, a podobná žena se najde, budu doufat, že ctnostná Antonie po druhé v řadě sebevraždu nespáchá.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama