Píše se rok 1804. Napoleon Bonaparte je právě korunován císařem Francouzů. Je to malý detail, ale přesto, není korunován císařem Francie, ale doslova jejího lidu. V katedrále Notre-Dame se korunovace koná a je okázalá, možná až příliš. Sjedou se sem elity celé Evropy, vyslanci a velvyslanci. Nechybí ani přední postavy Francouzské společnosti. Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, dlouhou dobu Napoleonův rádce v zahraničních otázkách a také ministr zahraničí. Je zde přítomen rovněž. Velká postava dějin Francie. Nakonec Napoleona zradí a za jeho zády se domluví s Ruským carem Alexandrem I. Doslova mu řekne: „Jen Vy můžete Evropu zachránit, jen Vy můžete Evropu osvobodit.“ To jsme však přeskočili dál a jsme někde kolem roku 1810.
A proč to Talleyrand udělá? A je to zrada? Udělá to proto, že je již znechucen dalšími válkami a výboji. Už viděl příliš mnoho zmaru a utrpení. Už nepodléhá osobnímu kouzlu a přitažlivosti Napoleona. Chce mír a věří, že jedinou cestou, jak jej dosáhnout je vytvoření rovnováhy sil. Co to znamená? Věří, že lidé jsou v podstatě sobecké bytosti usilující pouze o prosazení svých vlastních zájmů, nedělá si žádné iluze ani o aristokratech ani o prostém lidu. Na základě těchto přesvědčení pak věří, že válkám zabrání jen pokud budou mít všechny strany vyrovnané síly a tedy se ani jedné z nich válka prostě nevyplatí, neboť nebude znám její výsledek. Napoleon chtěl míru dosáhnout tak, že Evropě bude vládnout – velet jedna země – Francie. Jeden rod, jedna rodina. Jedna hlava Evropy. Talleyrand věřil, že cesta k míru vede přes rovnováhu sil a moci.
