Reklama
 
Blog | Patrik Joura

Gnaeus Calpurnius Piso

Gnaeus Calpurnius Piso byl římský konzul, ale později také správce v Sýrii, vše za vlády Božského Augusta a později Tiberia, tedy časově se pohybujeme někde na začátku našeho letopočtu, plus, mínus. Kromě toho, že neměl příliš valnou pověst (těžko to dnes ověřit), byl souzen za vraždu milovaného syna Říma, Germanica. Z pozdějších zápisků císaře Claudia lze vyčíst, že na přímý rozkaz Livie, Matky říma, jak se jí tehdy říkalo. To však není to, o čem jsem chtěl napsat, i když to je zajímavé rovněž. Gnaeus Calpurnius Piso by totiž nezemřel, pokud by ho samotného nezradil jeho spojenec, sám despota Tiberius. Zaplaťpánbůh, že antická politika byla mnohem jednodušší na pochopení, než ta naše současná.

Mimochodem Germanica milovali samotní římané v drtivé většině a po jeho smrti byla říše ve velkém smutku.

A samotná matka Říma Livia, která stála jako zadavatelka za Germanicovou vraždou podáním jedu? Je tak snadné ji soudit, hlavně po tolika letech, měla na svědomí tolik úkladných vražd a zničení tolika životů lidí, že její skutky jsou naprosto neodpustitelné. Měla v hlavě jen jeden cíl a nic jí nedokázalo zastavit, tím cílem bylo udržet monarchii a to za každou cenu, i za cenu vraždy vlastního syna nebo manžela a dokonce stála za falešným obviněním ze znásilnění, za které Augustus tehdy pachatele (budoucího možného císaře) nechal vyhnat.

Jenže co když to ona Livia dělala proto, že viděla o něco dál? Co když  všechno to zlo páchala s vědomím, že pokud by se císař vzdal moci, vedlo by to k občanské válce a k mnohem více obětem? Taková bratrovražedná válka by byla v té době něco jako ze čtvrtiny nultou válkou světovou. Co když byla prostě jen naprosto pragmatickou vykonavatelkou moci? Když otrávila Augusta, nebo svého syna, byla opravdu k oběma událostem netečná? A když později vládnul její syn Tiberius, byla jediná, kdo se ho odvážil kritizovat za morální poklesky. Nebyla tedy nakonec morální a silná? Nebylo to nakonec tak, že byla tak morální a silná, že jí bylo jedno veřejné mínění, případně hodnocení její osoby v historii?

Je tedy příliš snadné soudit a nejspíš bychom to neměli dělat a pokud to uděláme, musíme si být jisti, že známe přesah činů, které soudíme. A abychom ten přesah mohli znát, musíme zmoudřet a také mnohé vědět a jakmile zmoudříme, domnívám se, že něco jako soudit druhé už nás tak úplně často napadat nebude.

Gnaeus Calpurnius Piso

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama