Reklama
 
Blog | Patrik Joura

Definice pojmů sluníčkář a extrémista z pohledu sociologie vědomí

Sluníčkář z jednoho z možných hledisek: Člověk, který nemá pojetí o světě ani o opravdové realitě. Namlouvá si bláhové představy o lásce a pravdě a klidně si k sobě domů pozve cizí lidi, aniž by předpokládal, že ho zabijí, nebo znásilní jeho dceru. (nebo i jeho)

 

Sluníčkář z jiného z možných pohledů: Člověk, který usiluje o soulad vztahů mezi lidmi bez ohledu na jejich rasu, sociální postavení nebo náboženské vyznání. Je ochoten ve vztazích dělat kompromisy a sám sebe nepovažuje za dokonalého, a tak to nežádá ani po ostatních.

 

Extrémista z jednoho z možných pohledů: Člověk, který je rasista a nemá pochopení pro druhé. Je to sobec, který jen vykřikuje stará hesla, která častou vedou dokonce k válkám. Nemá sociální pochopení a empatii.

 

Extrémista z jiného úhlu pohledu: Člověk, například táta od rodiny, který pracuje u policie. Každý den se setkává s tím, že Romové někoho okradli a není ochoten věřit, že je to náhoda (tedy je to rasista). Staví vlastníma rukama dům pro svoji rodinu, protože si vzhledem ke svému platu a růstu cen nemovitostí, nemůže dovolit dům koupit. Po nikom nic nechce, ale chce mít svůj klid a nemá rád změny.

 

Extrémista z jiného úhlu pohledu: Člověk, který prosazuje svůj pravicový a konzervativní názor. Troufá si pochybovat o tom, že existuje 30 dalších pohlaví kromě muže a ženy. Nelíbí se mu, když mu někdo něco zakazuje, nebo když se něco zakazuje v rámci blaha většiny. Chce mít možnost se svobodně ukouřit k smrti v restauraci, protože je to jeho život a ne té většiny.

 

Normální člověk: Člověk, který se pohybuje někde mezi všemi těmito definicemi, protože je normální nazírat na věci odlišně. Tu je tam, tu je onde. A když mu někdo zrovna vynadá do sluníčkáře, echt tu kolonku bude hájit, protože hájí sám sebe. Zrovna tak, když se mu dostane nadávek do extrémisty. Kdyby tedy nebylo těch nadávek, snad by se v žádné ani nezastavil, jen by svobodně plul mezi nimi a možná, že jednou přišel na to, že není ani jedno a tím, že se nebránil myslet, začal být sám sebou. Řekl bych, že to je odkaz Thomase Luckmana a jeho pojednání o sociologii vědomí viz článek Sociologie je krásná věda. Jinými slovy řečeno a sociologií vědomí viděno, celý spor, o kterém dnes politici tak horečně hovoří, spor rozdělené společnosti není nic jiného, než pouhé nedorozumění.

 

 

Reklama