Reklama
 
Blog | Patrik Joura

Neschopnost v politice může zplodit pokrok

Proč i neschopnost v politice může zplodit pokrok a jak? Odpověď na tuto, snad provokativní otázku, začnu několika příklady. Otázka mě napadla těsně poté, co prezident Spojených států Donald Trump změnil zahraniční politiku své vlasti směrem ke Kim Čong-Unovi, později dle Trumpa, známého spíše jako rocketman nebo-li rakeťák. Nejprve jsem se domníval, že změna v uvozovkách umírněného postoje, kdy Spojené státy sice odsuzují všechny Unovy testy jaderných raket, nicméně ve skutečnosti, vyjma sankcí, nic moc aktivně nepodnikají, je hloupá, protože prostě může vést ke smrti několika desítek milionů bytostí. Musím ale přiznat, že jsem se mýlil. Ukázalo se, (a teď jen bezostyšně spekuluji) že Trumpův egoismus, který mu zabraňuje poslouchat největší experty a odborníky v oblasti bezpečnosti, které má americká armáda a tamější Zamini k dispozici a snad i jeho domýšlivost, která mu zabraňuje vidět, že každý neuvážený krok může vést třeba i k vyhlazení celé jedné země, se světu prostě vyplatily. Americký prezident tak dokázal něco, co bylo až do jeho éry, alespoň pro mě, nemyslitelné a já se domnívám, že každý liberál a to nejen v Americe, se může nad celým příběhem pozastavit a zamyslet a položit si otázku, jak je možné, že se to prezidentu Trumpovi vlastně povedlo?

Před tím, než si odpovím, uvedu ještě jeden příklad mojí teze z nadpisu, i když zdaleka ne tak jasný nebo silný. Tím příkladem je drastické snížení korporátních daní v Americe. Argumenty, jak republikánů, tak demokratů jsou nasnadě. Republikáni velmi zjednodušeně říkají, že když budou mít firmy nižší daně, o to více peněz budou ony firmy motivované danit uvnitř USA a o to více a rychleji mohou investovat a expandovat. Demokraté naopak tvrdí, že si firmy peníze nechají a že to je úleva jen pro ty nejbohatší a zdůrazňují výpadek ve státním rozpočtu.

Nebudu se zabývat tím, kdo má pravdu, ostatně to s jistotou ukáže až čas. Zamyslím se v tomto případě spíše nad podobností v Trumpově uvažování s jednáním se Severní Koreou. V obou případech totiž Trump prokázal velkou odvahu. Můžeme si pochopitelně a zcela legitimně klást otázku, zda je tato odvaha dána jeho skutečnou odvahou, a nebo egoismem, který způsobuje Trumpovu slepotu k riziku. Obě události totiž v případě druhé varianty vyčnívají z učebnic dějepisu, ve kterých je schopnost těch, kteří nás vedou, dávána jako předpoklad pro úspěch. Zde by se nicméně ukázalo, že to není jen schopnost, ale i neschopnost, která nás může, za určitých okolností, posunout vpřed a to je zajímavé.

Jedno je tedy jisté, byla to právě ráznost, ať již byla jejím zdrojem omezenost nebo vnitřní chrabrost, která věci posunula vpřed a domnívám se, že právě ráznost by mohla být námětem k zamyšlení. Jak se totiž podle všeho ukazuje, odvaha a ráznost postoje byla a mohla by být i v některých jiných případech užitečná pro vyřešení problémů více, než umírněnost. Na druhou stranu může právě umírněnost někdy být kýženou odvahou také a je na každém, aby zvážil, v jaké situaci jakou strategii použít.

Závěr je podle mého velmi cenný. Pokud bych totiž moji úvahu přijal jako pravdivou, Trumpovo chování je pak příležitostí naučit se, že bychom se mohli více zamýšlet nad tím, jak dané věci řešíme a že bychom se mohli pustit nadbytečných ideologií, které nás zbytečně svazují, protože nacházení řešení může jednou být na politické mapě vlevo, pak vpravo a pak někde uprostřed a domnívat se, že řešení nalezneme jen v jednom politickém směru, může být stejně pošetilé jako domnívat se, že lidský život a jeho řízení je neindividuální a spočívá v jednom balíku názorů, který když aplikuji, vyřeším všechno. Ne, není tomu tak a snad právě proto je lidský život tak krásný.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama