Reklama
 
Blog | Patrik Joura

Jsem členem neziskové organizace

Jsem členem a spoluzakladatelem neziskové organizace. Naše nezisková organizace vznikla jako projekt lidí, kteří si řekli, že je lepší pokusit se věci měnit k lepšímu a to třeba jen o kousek, než hořekovat nad tím, jak je co špatně.
Do neziskovky jsem investoval něco kolem sta tisíce korun a moje role je být manažer bez portfeje. V podstatě to znamená, že jsem přivolán k projektům, které jsou třeba uskutečnit a poskytnout moje manažerské dovednosti, neboť jsem manažerem přes deset let a moji práci mám velice rád a jde mi.

Pomohl jsem například rozjet kavárnu, která je součástí naší neziskovky, na obrat přes 1,5 milionu ročně, pomohl jsem s komunikačními dovednostmi a manažerskými dovednostmi mnoha lidem a několika poskytl individuální koučink pro jejich jiná povolání. To vše bezplatně, ve svém volném čase po práci a s velkou radostí a pocitem osobního naplnění.

V první řadě se však organizace zabývá jinými projekty, jako je například vytváření prostoru, který pomáhá začínajícím umělcům zdarma vystavovat obrazy, ale i sochy, když je to třeba. To děláme proto, že věříme, že umění společně se vzděláním může ve společnosti přispívat k zamyšlení se nad věcmi a tím vytvářet prostor ke kultivaci osobnosti.

V neziskovce působí střídavě mnoho dalších dobrovolníků, kteří odvádí velmi dobrou práci, pomáhají místo kultivovat díky svým zednickým dovednostem, ale máme třeba i špičkové elektrikáře. Dále vytváříme zázemí a prostor například pro kutily, kteří se tak mohou bezplatně scházet a dokonce v poslední době pracují na projektu usnadnění nějakého elektronického tentononc, které půjde dát i patentovat. Vytvářejí se tak nové vztahy, přátelství a věci, které nakonec prospívají celé společnosti. Podařilo se nám také uspořádat bezpočet přednášek na zajímavá témata, například na téma kickstarteringu, digitálních měn a mnoho dalších. Peníze se snažíme vydělávat ze všech sil sami. Máme několik projektů, které již generují zisk a ten je pak distribuován tam, kde je generovat zisk obtížné (umělecká oblast).

Vytváří se tak prostředí, ve kterém se lidé setkávají, užívají si volný čas, ovšem jak. Jeden pán v nejlepších letech (60), chodí pomáhat s organizací akcí, je mezi mladými lidmi, zastavil si tím podle svých slov stárnutí a vyplňuje volný čas jinak, než sledováním ohraných seriálů. Jiní se zase zabývají uměním, protože mají kde vystavovat, tak nejsou frustrovaní z faktu, že nemohou dělat to, co je naplňuje. Další si zase užívají relax po práci, protože relaxovat lze i jinou činností, ne jen na gauči nebo u piva (proti ani jednomu nic nemám a gauč máme taky). Člověk vlastně vypne a navíc v prostředí s milými lidmi.

Politické názory jsou různorodé, od nepřetržitého voliče ODS (a to od jejího vzniku do dnes), přes liberální městské voliče až po ty, kteří věří, že vykročit levou nohou je kvůli hendikepovaným humánnější postoj. Ředitel neziskovky, její zakladatel a můj nejlepší přítel, nepobírá žádnou mzdu. Naopak, jeho hlavní činnost je být ředitelem ještě v občanském povolání a z tohoto příjmu pak neziskovku dotuje.

Celý projekt pak, podle mě, prospívá společnosti z mnoha důvodů. Prvně je to fakt, že lidé mají prostor být mezi lidmi, tváří v tvář s nimi navazovat vztahy, které by jinak nevznikaly a komunikovat neelektronicky. Elektikář s moderním umělcem, barista s kutilem a podobně. Lidé jsou tedy šťastnější a uvolněnější a to je něco, co vlastně bylo naším cílem, radost ze života, která navíc v různých projektech obohacuje společnost samotnou. Uvedu ještě jeden důvod a sice, že neziskovka je místo, kde lidé po práci dělají to, co doopravdy chtějí a často se stane, že nabudou takovou sebedůvěru, že změní obor a začnou pro živobytí dělat to, co je naplňuje.

Neziskové organizace, asi tak jako úplně všechno, můžeme kritizovat nebo velebit. Jednou může být módní říkat, že jsou pilířem demokracie a jednou zase, že jsou to parazité. S tím druhým názorem je skutečně vhodné polemizovat, například proto, že když už má někdo parazitickou povahu, najdete ho pravděpodobně v jiném, než neziskovém oboru, ale budiž. Problém nespočívá v aktuálních nálepkách. Příležitost, kterou totiž tyto nálepky poskytují je mnohem důležitější, spočívá v zamyšlení se nad tím, že mnohdy kritizujeme věci, o kterých toho prostě příliš nevíme, a v tom lepším případě máme třeba jednu zkušenost. Je opravdu krásná představa, že se mezi sebou začneme hádat jen o těch věcech, o kterých něco víme, nebo jsme si něco pracně zjistili (a nebyl to jen internetový dokument). Možná, že bychom se na cestě, při které zjišťujeme fakta více a více uklidňovali, šetřili tak naši psychiku a třeba by takové debaty nakonec vedly k cíli, kterým by mohl být kompromis nebo tolerantní postoj. A není to nakonec to, co vlastně chceme, žít spolu v poklidu.

Mám jedno přání a nespočívá v tom, abychom věci přestali kritizovat. Naopak, kritizujme a svádějme o věcech debaty. Mé přání je, abychom dříve, než začneme s vehemencí svůj názor prosazovat, se o věcech informovali sami za sebe. Jestliže máme z něčeho strach nebo věříme, že je něco špatně, podívejme se na to vlastníma očima, vždyť nám to za to stojí, než si třeba celý život žehrat na něco, co nikdy ani nemusela být pravda. Jestliže chceme, aby naše kritika byla braná vážně, měli bychom si o tématu zjistit fakta a třeba si i promluvit s účastníky dané věci. Jestli pak nabudeme dojem, že něco špatně je, budeme mít o mnoho větší příležitost věci změnit nebo nás snáze napadne, jak je změnit. A pokud to neuděláme, můžeme kritizovat dál, ale budeme tak dál jen ti, kteří sami sobě hnou v mnohých věcech žlučí úplně zbytečně.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama